Vyberte si libovolnou položku z menu

CHTĚLI JSME NA ISLAND aneb výlet roku 2001

Uvažovali jsme o nějaké neobvyklejší dovolené (dokud nám síly i penízky stačí). Kromě jiných zemí nás napadl i Island. Nebylo však definitivně rozhodnuto. K tomu přispěla až náhoda. V květnu jsem v Londýně na školení potkal Arniho z Reykjavíku :o)) Seznámili jsme se a skamarádili. Jedli jsme a pili mnou dovezený český salám a pivo. Povídali si o svých zemích. Dohodli jsme se, že ho na Islandu určitě navštívím. On nám návštěvu v Čechách oplatil příštího roku o Velikonocích.

Příprava na cestu - žádné vízum, bereme penízky Eura, jídlo, kupujeme lepší oblečení do nepohody, boty na túry, pláštěnky a pod. Každý má svou krosnu. Mapu jsme měli pouze jednu přefocenou a nijak podrobnou - pouze okružní cesta ostrovem po jejich Highway No. 1 (občas jen prašná cesta) s několika málo vedlejšími pouze v létě sjízdnými odbočkami a vyznačenými významnými místy. Letenky stály cca 19000 Kč plus poplatky, letíme se SAS a z Kodaně s Icelandair. I naše krosny prošli, ačkoli jedna měla přes limit a druhá byla akorát. Moje váží 26kg, Raduš má jenom 15kg.

28.6.2001
Z Prahy letíme s přestupem přes Kodaň do islandského městečka Keflavík (jinak velká americká vojenská základna - hlavní zdroj islandského rozkvětu a bohatství, jinak by snad opravdu dodnes bydleli v těch jejich tradičních "zemljankách") s jediným zdejším mezinárodním letištěm. Raduš letí poprvé v životě (ještě k tomu den po promoci a s čerstvou informací, že prošla výběrovým řízením a bude mít práci :o), já už letím podruhé :o). Na letišti cca 50 km od Reykjavíku skutečně čeká Arni s autem a bere nás k sobě domů :o)). V Reykjavíku ještě ten den podnikáme s celou Arniho rodinkou (přítelkyně Ágústa, syn Úlfur) výlet za mírného deště do údolí, kde je zlom mezi evropskou a americkou pevninskou deskou a také nejstarší novodobý (tzn. poantický) parlament zvaný Thingvelir. Sem se každoročně z celého ostrova na koních sjížděli náčelníci osad, aby rozhodli o zásadních věcech země.

29.6.2001
Stále v Reykjavíku. Děláme si procházka městem - navštěvujeme centrum města, radnici a kostel na kopečku. Je odtud trochu výhled na mořě. Vracíme se domů, abychom si vyzvedli věci a odpoledne nás Ágústa veze 30km za Reykjavík. Dál už jedeme stopem - směr Gullfoss a pak k nejznámějšímu světovému gejzíru jménem "Geyzir", kde přespáváme na kopečku kousek od něj s krásným výhledem i na druhou stranu na pláně s pasoucími se malými houževnatými islandskými koňmi.

30.6.2001
Ráno ještě děláme pár fotek u gejzíru, protože krásně svítí sluíčko (oproti včerejšímu dešti). Dnes nás čeká cesta ke Skogafossu (vodopád), kde máme sraz s Arnim a jeho kolegy z práce - pořádají Barbecue party (jak jinak než skopové maso a hodně alkoholu) pro celé rodiny i s malinkými dětmi v přírodě a spaním pod stany (cca 10°C přes den, déšť, vítr !!). Takový typický letní víkend pro Islanďany (tzn. počasí i druh zábavy). Cestou navštěvujeme Seljalandsfoss, Glufrafoss. V podvečer Arniho opravdu nacházíme u Skogafossu. Akce se už dávno rozjela. A tak i my jíme a pijeme :o). Když jsme přejedení a přepití, jdeme na malou procházka nad vodopád.

1.7.2001
Rozhodli jsme, že zkusíme přejít hory do vnitrozemí. Tj nejdřív přes vodopád do hor kolem řeky Skóga a pak sejít kolem vrchol skrz úžinu mezi 2 ledovci u Fimmvörthuhálsu dolů do prý nádherného údolí ..... Nahoře nás ale potkalo špatné počasí (silný mrazivý vítr, déšť, mlha) a tak celý promočení a promrzlí jsme zahnáni do nouzové chatky. Když už Raduš neměla sílil bojovat s větrem, nesl jsem obě krosny - aspoň jsem měl záruku, že mě ten vítr rozhodně neodnese. V chatě přespáváme na matracích v patře s dalšími turisty (pár ze Skotska, a jeden kluk ze Švýcarsko). V přízemí jsou plynové bomby - 1 s vařičem a druhá s topným tělesem.

2.7.2001
Je stále mlha a my necheme čekat. Jdeme tedy mlhou zpět ke Skogafosu. Úžinu vzdáváme. Hodláme jet směr čedičové útesy u Víku. Prší, nikdo nestaví a tak chceme přespat u silnice v černé poušti. Když už je postaven stan, rozčileni ze všudypřítomné lepivé černé škváry a prachu, to zase balíme a jdem dál stopovat. Zastavuje dálkový autobus a platíme lístek do cca 50 km vzdáleného Víku za neuvěřitelnou cenu :o(( k útesům. Zde neprší a my táboříme na trávě u černé pláže. Je to tu moc krásné, ale oceán s vykukujícími skalisky je příšerně ledový. Koupat se bohužel nedá :o))).

3.7. 2001
Jedeme k ledovci u Skaftafellu. Kolem dvojitého vodopádu Dvou sester = Kirkjubaejarklaustur. Dnes táboříme v kempu. Děláme malý výlet do horského ledovcového Skaftafell parku - na vyhlídku Sjónarsker na největší ledovec Vatnajökul, k vodopádu s čedičovými sloupy Svartifoss.

4.7. 2001
Chytáme po pár slabších stopech jeden skvělý (i když chlápek je suchar a ze začátku nic moc). Jedeme k jezeru Jökulsárlón s blankytně modrými (zde se chlápek na chvíli rozmluvil, asi očarován krásou) a sopečným prachem ušmudlanými krami z odlamujícího se ledovce. Cestou nám zastavuje v podstatě, kde chceme (fjordy na východním pobřeží), abychom mohli fotit. Dobrý svoz to byl proto, že jsme s ním na jeden zátah a přitom s plno zastávkami dojeli až do severovýchodního města Egilsstadir. Přespáváme nad jezerem Lagarfljót na skalnaté vyhlídce. Užíváme si nádherného "západu" slunce.

5.7. 2001
Po jídle v kempu (pod odborným dohledem islandských dětí :o) )jedeme do Mývatnu skrz červenou poušť. Ubytováváme se v kempu u jezera. Všude je plno mušek. Někteří lidé chodí i s čepicemi co mají síťovinu přes obličej - sice to vypadá děsně, ale asi je to dost praktické, protože mušky jsou strašně vlezlé. Po postavení stanu vyrážíme na výlet ke kráteru Hverfjall. Cestou nacházíme kozáky, takže nám večer poslouží pro zpestření našeho jídleníčku. Po nepohodlném výstupu na kráter (nohy prokluzovaly v sesouvajícím se sopečném jemném prachopísku), kde byla pěkná kosa díky silně foukajícímu větru, se vydáváme do skalnatého města Dimmuborgir s bludištěm sopečných homolí a už toho máme tak akorát dost :o(. Ucaprtaní a prokřehlí.

6.7. 2001
Půjčujeme si kola a jedeme na neskutečně zajímavý (barvami a smrady hýřící) Námafjall - místo se sopečnými projevy (výpary, bublající bahno, pidi gejzírky apod.) zejména sulfatárami. Půda nabývá různých barev podle obsahu minerálů - žlutá je díky obsahu síry, červená díky železu, bílá, šedivá a modrá podle zase něčeho jiného. Vyjíždíme kopec k činné sopce Krafla, která je však "spoutána", aby vydávala svou energii na potřebnější věci - je zde sopečná elektrárna. V jednom z kráterů Viti (peklo) je azurové jezírko. Moc hezlý pohled. Z Krafly se vracíme k jezeru Mývatn a rozhodujeme se, že když máme čas a kola, že uděláme okružní výlet kolem celého jezera (:o) ). Cestou jsou pseudokrátery - tj. krátery které nevznikly přímo sopečnou činností, ale jejími následky - horká láva s bahnem a popelem zalily jezero, voda se nestihla hned odpařit, takže někde zůstala pod nánosem. Nakonec si i tato horká pára prorazila cestu a tak z "bublinových puchýřů" vznikly nad krajinu vyčnívající kráterky. V řece Laxa rybáři, přestože obklopeni hejny mušek, vesele chytali lososy.

7.7. 2001
Ráno nakupujeme špagety, toastový chleba a marmošku. Dens chceme stopem do přístavu Husávík kvůli pozorování velryb. Dlouho nic nejede až nakonec přeci. Ale vysadil nás uprostřed pouště a tak musíme v této nehostinné části čekat dál na štěstí. Další stop nás bere až do Husavíku. Kupujeme si Whale watching (platím kartou) za 3200 Isk. Menší plejtvákovce jsme viděli (to jsou stálí obyvatelé, občas sem zabloudí i větší např. kosatky, ale takové štěstí jsme neměli) a také vesele skákající a př lodi si hrající hejno skvrnitých delfínů. Cestou zpět z moře se na lodi seznamujeme s mladým párem Čechů. Společně jdeme za město k jezeru Botnsvatn, kde dnešní noc přenocujeme ve stanech. Moc hezké a romantické místo k přespání a i ke koupání.

8.7. 2001
Již sami, jedeme do Ásbyrgi. Náš plán je projít národním parkem Jökulsárgljúfur (Ásbyrgi) na druhou stranu. První záchytný bod je Eyjan - skalní ostroh ve tvaru podkovy. Musíme lézt s batohy i kolmo vzhůru s jedinou pomůckou - nataženým lanem přikovaným ke skále. Dalším bodem je Raudthólar - červený kopec se zajímavými výstupky :o). Tento park skýtá takových různotvarů velké množství, takže je stále co fotit a na co koukat. Jako třeba Echo rocks, což je půlkruhová čedičová "varhanová" skála, kde když něco řeknete, tak slyšíte - jak jinak ozvěnu :o). Nebo skála Hljódhaklettar zajímavá opět svou strukturou. Začíná pršet a tak dnes přespíme v kempu uprostřed parku.

9.7.2001
Druhý den se jde více po hřebenu kaňonu řeky. Lze vidět skálu 2 trolů Karl og Kerling (og = a). V jednom místě se musí přebrodit i ledový potok. Bohužel při jeho překonávání jsem šlápl na kluzký kámen, spadl napůl do vody a namočil si dokonale také zevnitř trekové boty, které jsem si nesl v ruce. No jo stane se :o). Kromě pár zajímavých zákrut řeky a skal je hlavním dnešním lákadlem Dettifoss - nejmohutnější vodopád. Nebo vodopád Selfoss. Cestou potkáváme další mladý párek Čechů pochodujících v opačném směru (při vzájemném tichém míjení se na stezce jsem poznal českou bundu se značkou OK a tak jsem si troufl pozdravit ahoj - a zabralo to :o) ). Zase přespáváme v kempu u Mývatnu.

10.7. 2001
Stopem s Mexikáncem jedeme k vodopádu Godafoss (furt se mu strašně mlží okna). Povídáme si také o Mexiku. Vysazuje nás ve městě Akureyri. Ubytováváme se v kempu a jdeme se koupat na místní (jak jinak než venkovní vyhřívanou) plovárnu. Vstup 250 Isk za osobu na celý den. Ale stojí to za to. Koupel v bazéncích s vodou o teplotě od 28°C do 43°C, velkým bazénem, tobogánem či klouzačkou. Čvachtáme se tu několik hodin, protože venku je mrzutě - frišno. Vybírám z bankomatu.

11.7. 2001
Procházíme se po městě, jdeme do nákupního centra u dálnice. Cesta jde pomalu, protože nás první stop (archeloožka z ameriky co hledá pozůstatky vigingů) vzal "jen" o několik desítek kilometrů vzdálené vesnice. Zde se nám ale nedaří chytit nikoho. Jdeme pěšky. Po 3 hodinách konečně chytáme stop až do dalekého Bergarnes. Tady se na hřišti u moře utábořujeme. Nejsme tu jediní. Jsou tu i jiní s karavanem, takže je to OK. Děláme si romantickou večerní procházku kolem moře se zapadajícím sluncem. Volám Arnimu, zda bychom mohli druhý den přijet, a aby s námi počítal na nějaký ten výlet :o).

12.7. 2001
Jedeme stopem do Akranes, kde má náš řidič nějaký bussiness (je vymáhač dluhů :o) ). Pak nás veze až do Reykjaviku, kde rovnou míříme k Arnimu domu. Společně vaříme večeři.

13.7. 2001
Arni bohužel čas nemá a tak jdeme na delší procházku za město - odpočíváme v parku u potoka a pak vyrážíme do skanzenu. Nakonec navštěvujeme i Perlan - známou vodárnu s vyhlášenou restaurací (pro nás nesmírně drahou) na kopečku v Reykjavíku. Jdeme do supermarketu udělat poslední nákup domů - pivo, sušené ryby, uzené lososy a omáčky k nim :o). Díky šíleným cenám všeho už nic jiného než téhlé "exotiky" nekupujeme.

14.7. 2001
S celou Arniho rodinkou jedeme společně do Modré laguny - koupaliště mezi Reykjavíkem a letištěm sopečného původu s minerální bahnitou vodou a velkou teplárnou. Pro nás vysoké vstupné nám naštěstí platí Arni :o)). Odtud nás vezou na letiště. Sbohem Islande.