Vyberte si libovolnou položku z menu

Thajsko

Již delší dobu jsme plánovali zhruba měsíční výlet do exotické Asie. Konečně jsme se rozhodli v létě 2002, že cestu uskutečníme v nadcházející zimě a to do Thajska. Tato země vyhrála díky přijatelným cenám a cestovnímu ruchu rozvinutému tak akorát. Cestovatel vždy najde zázemí, relativně dobře se dorozumí anglicky a až na pár vyhlášených přímořských letovisek si nebude připadat jak v mraveništi mezi miliony dalších turistů. Navíc je to země otevřená a vítající turisty, kteří si zde mohou vybrat z velké nabídky - mořský svět, hory (spíše “kopce”) s domorodci, exotické náboženství, kulturu i přírodu.

Naplánovali jsme si termín od začátku prosince do začátku ledna. To je po období dešťů, začíná jaro (pro Evropana spíše léto, po němž následuje ještě teplejší léto) a příroda je zatím nevysušená a svěží. Ale když jsme se koncem srpna začali zajímat o letenky a snažili se je sehnat na tento termín (v podstatě s tříměsíčním předstihem), byly v prodeji už jen ty dražší za cenu přes 20.000,- Kč a to jsme rozhodně nechtěli díky našim šetřílkovským sklonům. Nakonec jsme se tedy dohodli posunout cestu na přelom února a března a Vánoce strávit tradičně v domácím rodinném kruhu. Stejně nás na konci roku bylo víc potřeba i v práci.

V říjnu začala nabídka letenek na hlavní asijskou turistickou sezónu s akčními cenami. Na základě reklamy v pražském Metru jsem se podíval na stránky Atlantis Air Service www.aas.cz. Opravdu cena zde uvedená byla v tu dobu nejnižší na trhu a to 16.992,- Kč (k tomu je třeba připočítat letištní poplatky ve výši 1.328,- Kč). Odlet jsme si vybrali a zarezervovali z Prahy 13.2.2003 v 9.40 hod. (s příletem do Bangkoku v 5.30 hod. místního času následujícího dne), návrat pak 14.3.2003 v 7.30 z Bangkoku (přílet do Prahy 16.40 hod. téhož dne díky časovému posunu). Tedy již ke konci pro turisty nejpříhodnější thajské sezóny. Pak začínají příšerná vedra s pomalým nástupem dešťů. I když vše je závislé také na místě pobytu - jiné počasí je na severu ve vnitrozemských horách a jinak může být na jižních plážích. Cena je tak levná proto, že se letí do Bangkoku s ukrajinským Aerosvitem z Prahy přes Kyjev ;). Letenky jsem pak před Vánoci musel i zaplatit.

Další nutná příprava zahrnovala kromě menších nákupů a cestovního pojištění i zajištění thajských víz, protože náš pobyt trval 1 měsíc. Vízum stálo 600,- Kč (max. na 60 dnů, bez možnosti výjezdu a zpětného návratu do země!) za osobu a dostane ho snad každý. Je dobré jej nezařizovat příliš brzy, protože je platné 3 měsíce od doby vydání!! Nikoliv od vámi stanoveného data příjezdu. Thajské velvyslanectví sídlí v Praze 6 v ulici R.Rollanda 3, tel. 220 571 435 nebo 9. Žádost na jejich formuláři je možno podat i 2 týdny před odjezdem, pokud si vízum sami vyzvednete (poštou by vše trvalo asi nepoměrně déle). Pro několik lidí to může hromadně vyřídit třeba jeden člověk, jen musí mít od každého podepsaný a vyplněný formulář, fotku a dostatečně dlouho platný pas.

Další informace jsme se kromě průvodců snažili získat i v “Informační kanceláři Thajského úřadu cestovního ruchu” v Perlové 1 v Praze (zvenku žádný nápis, ale ve vrátnici vás nasměrují). Název je honosný, ale ve skutečnosti je to malinká kancelářička s jednou slečnou, která téměř nic neví. K dispozici má pár letáků a brožurek, kde jsou všeobecné informace shodné s průvodci. Chtěli jsme zjistit data různých pohyblivých svátků, které se řídí Buddhistickým kalendářem (podle úplňku měsíce apod.). V letácích byly uvedeny jen loňské svátky a letošní nedokázala zjistit. Snažila se volat nějakému Thajci, ale ten také nevěděl. Možná by to dokázala zjistit po delší době, ale my už jsme za pár dní odlétali. Takže jsme vše nechali náhodě. Pár slavností jsme těsně minuli (v místě i čase), zase jsme se ale čirou náhodou připletli k jednomu z největších Thajských svátků - převlékání (různě 3x ročně podle období) svaté sošky smaragdového Budhy ve Velkém paláci v Bangkoku za účasti krále (kterého jsme v davu lidí neviděli, přesto atmosféra byla fascinující).

Den 13.2. se blížil a naše přípravy finišovaly. Sebou jsme zabalili (vedle pasů, letenek, pojištění, peněz a kreditky) několik triček, dlouhé kalhoty (kvůli vstupu do některých buddhistických chrámů a do hor) se zipy na několik variant zkrácení na kraťasy, jednu mikinu s dlouhým rukávem. To kvůli případnému malarickému hmyzu a zimě v severních horách. Netřeba do chrámů - jen návštěvnice ve Wat Po v Bangkoku nesmějí mít odhalená ramena, ale tam půjčují zadarmo šátky na zakrytí. Ve Velkém královském paláci je to mnohem přísnější, ale zde půjčují tradiční thajské kalhoty, sukně, haleny i Budhu neurážející sandály s páskem přes patu ;). Což stojí za to, už třeba jen kvůli fotce na památku, protože některé “zlatem” protkávané sukně a halenky jsou opravdu hezké, jen musíte mít štěstí, že na vás zrovna tyhle vyjdou ;(. Dále jsme vezli šortky, plavky, ručníky, něco málo spodního prádla a ponožek. Moc jsme si s tím hlavu nezatěžovali, protože jsme se řídili heslem: “Co nám případně bude chybět, můžeme kdykoli za levný peníz dokoupit na místě”, což zpětně můžeme potvrdit. Také se hodila 2 bavlněná prostěradla (na postele kvůli bůhvíjakému hygienickému zázemí v budoucím ubytování a také kvůli ležení na pláži) a 2 flanelová prostěradla místo dek na přikrytí při spánku. Ty byly potřeba spíš jen kvůli našemu zvyku spát vždy přikrytí, zima nám nikdy taková nebyla a téměř všude na pokojích nějaký kus látky na přikrytí byl ;). I když - hodilo se to pod zapnutým foukajícím větrákem ;). V horách při treku jsme od zprostředkovatelské agentury měli zajištěné celkem dostatečné vybavení ve formě spacáků a dek, jinak by nám skutečně zima byla. K jídlu jsme si brali jen müsli tyčky a bonbóny, na pití rozpustný Tang a jako dezinfekci trávicího ústrojí Becherovku (naštěstí pro tento účel nebyla potřeba ;)).

Samozřejmě nesměly chybět hygienické potřeby a lékárna (antibiotika, Paralen, nějaké prášky proti průjmu - jako zázrakem nebyly třeba ;), antihistaminika na mé alergie, Fenistil gel - užitečný při spálení sluncem a poštípání hmyzem, Framykoin mast - to se bohužel také moc hodilo Raduš na popáleninu ;(, dezinfekci, elastické obinadlo, náplasti, nůž). Na antimalarika jsme se po dlouhém shánění informací vykašlali. V době našeho pobytu totiž malárie nehrozí, protože je vše vyschlé. Snad jen v nejsevernějších částech hor u Zlatého trojúhelníku, ale i to je velmi málo pravděpodobné. Něco jiného je v nebo těsně po období dešťů, tzn. cca od srpna do prosince. Navíc nám několik lékařů (samozřejmě ne těch z hygienických stanic, kteří jsou placeni i podle ulovených klientů) řeklo, že antimalarické léky zabírají jen zhruba v 50 %. A k tomu je ne každý dobře snáší (a to dokonce ani silní a odolní jedinci mužského pohlaví ;)), takže si preventivním užíváním tablet může člověk přidělat nepěkné problémy (horečka, nevolnost, malátnost, skoro jako malárie ;)). Antimalarika by se měla užívat asi týden před odjezdem, pak v době pobytu a ještě asi 4 týdny po návratu. Naskýtá se i přívětivější možnost vézt si balíček léků sebou a užít je až v případě nákazy, ale účinnost se snižuje na ještě menší procento. Léky vyjdou pěkně draho, takže jsme to “riskli” v pohodě bez nich. Obešli jsme se, stejně jako téměř všichni cestovatelé, se kterými jsme se v Thajsku setkali, i bez dalších očkování typu břišního tyfu nebo japonské encefalitidy (ty jsou vždy s omezenou účinností např. 6 měsíců, 3 roky apod.)

Co jsme ale i přes finanční náročnost nepodceňovali, bylo očkování proti žloutence, vzhledem k našemu dalšímu cestování v budoucnu a k dlouhotrvajícím účinkům. U žloutenky typu A (tzv. ze špíny) je proklamováno cca 10 let, u typu B (z krve a jiných tělních tekutin) ještě déle. To tvrdí výrobci, aby měli stálý odbyt. Někteří lékaři tvrdí, že účinnost je prakticky celoživotní. S očkováním se musí počítat dopředu cca 2 měsíce, kvůli několika sériím injekcí. Záleží na typu žloutenky, dá se očkovat i najednou kombinovaná látka proti A i B - 2. dávka po měsíci od první (po cca 14 dnech od druhého očkování už je dostatečná účinnost na odjezd), třetí dávka po dalších cca 5 měsících třeba až po návratu z ciziny. Cena této jedné injekce byla na podzim a v zimě po povodních levnější než dnes. V hygienické stanici v Českých Budějovicích ji měli v zimě o 200,? Kč levnější než v tu dobu kdekoli v Praze (zde min. za 1.600,- Kč), takže vzhledem k našemu bydlišti jsme se nechali očkovat v ČB. Já jen proti Áčku (o Vánocích za 900,- Kč), Raduš kombinovaně proti A i B (prvně o Vánocích, podruhé pak koncem ledna, tzn. 2x 1.400,- Kč). Poslední druhá dávka A a třetí dávka A+B nás čekaly v létě 2003. Dostavili jsme se s tolerovaným “zpožděním” až v srpnu (A za 950,- Kč a A+B za 1.400,- Kč). Naši první vakcínu jsme promarodili formou nějaké “chřipky”. Doktoři nám řekli, že každé (obzvláště to první) očkování trochu sníží obranyschopnost organismu, a jestliže ten je v té době sám trochu oslabený a navíc vystavený nějaké nákaze, může se to takhle zvrtnout. Navíc jsme nedbali dobrých rad očkující lékařky a 1-2 dny jsme se nevyvarovali “větší tělesné námahy” - hned to odpoledne jsme si parádně zabruslili, já jsem navíc celý víkend chodil hrát hokej a Raduš tu “chřipku” potom chytila ode mě. Po třetím očkování jsme ihned vyrazili na sjetí Vltavy a zdravotní stav to už tentokrát ustál.

Všechny potřebné věci se úspěšně vešly do jedné krosny, kterou jsem nosil já v době přesunů. Foťáky, filmy a průvodce (Lonely Planet z roku 1997 a dobrý tlustý český hodně obrázkový od Ikara) zůstaly v menším batůžku, coby v příručním zavazadle, který nosila Raduš střídavě se mnou. Sebou jsme vezli 944 dolarů a pro jistotu platební kartu. V době našeho pobytu byl kurz české koruny (Kč) k thajskému Bahtu (B) zhruba 0,7:1. Např. 1 litr balené pitné vody všude v zemi stojí 5 B, tzn. cca 3 Kč.